Děcka, co pod stromkem nalezly hračku,
ze všech těch pochutin, teď majú nevolnost.
Málo kdo je schopný zatáhnút páčku,
a když je polosyt, řekne si: "a už dost!"
Bílé Vánoce, to by byla senzaca,
ale kde není sněh - bývá kompenzaca:
Smíšat v misi bílého cukru s bílú múkú,
k temu eště z krabice mléko a všecko prohňéct rukú.
Aj teho kapra obalit múkú a strúhankú
žel ale pšenica už není jak před válkú.
Není ani cukr, co býval dříve,
holt světem už po staletí rafinaca hýbe!
Silvestr, Nový Rok, to zasej budú hody,
předsevzít mnohý si chce štíhlé "body".
Cvičit sa vydrží první dny v roce
a pak je výmluva - klúbní nemoce!
Však v tento vzácný týden poslední v roce
zaděláno jest na veliké nemoce.
Bílé jedy, noční můry orgánů a kostí,
zdrží sa dlúze a rády aj nocležníky hostí.
A pak když přicházá lednová obleva,
zaklepe virus chřipky nám na naše střeva.
"Dobrý den útroby břišní dutiny,
zdali Vám přes svátky ludé házali pochutiny?"
A v tom zřetelně zní střevní balast:
"Ano,už pár týdnů čekáme na Vás!"
Však člověk řekne si, že beztak nic nezmože,
když všeci kýchajú, tak že aj on može.
Leč staré múdrosti dávajú radu,
člověče nejez, když necítíš hladu.
A když jíš, s rozumem, pestře a střídmo,
sladkostí, pochutin, těch enem bídno.
Však není svátkú bez pečeného cukrového,
proto napeč si třeba z cukra třtinového.
Cnost těm, kdožť užijú sladidel z naší domoviny,
povidel, obilných sladů, medu či medoviny.
Sušené ovoce též dobře sladí,
bez cukru lze dělat džem, marmelády.
Ovocné mošty či javorové sirupy,
už bílý cukře končíš, ty zlobo, ty!
Co dáti bílému cukru na rozlúčení?
Šak si vzal za ta léta dost - těch minerálů, co včíl už v kosťách není!
Těch blokád, kde ináč volně měla putovat energija mezi orgánama,
bez cukru bude kus zlého za nama.
Přec rozlúčení nechť proběhne s velikým díky
a na cestu mu nabalte veky, knedle a rohlíky!
A do druhé ruky?
Pytlíky bíléj múky.
Tých klků ve střevě, co ona ucpala,
tých vzácných živin, co ona sedrala.
Co ale nasypem místo ní za múku do díže?
Špaldovú, žitnú a nebo tú z rýže.
Takové těsto pak necháme dlúho kysat, respektive kynút!
To aby ztratilo nezbedný fytát, ten mosí zhynút!
Ten též váže minerály,
ale když kyne, kysá či klíčí, pak není stálý.
Výborný je oves, jáhly či pohanka,
co najvíc komu prospívá, je jeho hádanka.
Čínská meducína aj Ájurvéda v tomto umí poradit,
nech každý ví, kerú obilovinu či inú potravinu kdy a proč zařadit.
Verš závěrem JEST JAK SA PATŘÍ:
Jak všeci jistě víme a všeci dobře známe,
čuník zí všecko, co do koryta mu dáme.
Tak jak my přes svátky a jak říká nářečí,
zaděláno jest na chřipku "prasečí".
3) když sem to našél včéra, bál sem sa, co bude (ale řekl sem si, že s křenem to vejde a neuškodí), zvolil sem radší dlúhú tepelnú úpravu, dokáď to pořádně nebude
